Pohádka o matici

 

Milé děti,

jistě si všechny vzpomínáte na krásnou POHADKU.602 o tom, jak

princ Arcus von Sinus zamordoval zlou derivaci... ("Hergot,

Aničko, nebul!")... a za ženu si vzal princeznu Sin(x)... ("Čemu

se směješ, Pepíčku? Proč je princ bl...")... a jestli neumřeli

("Neřvi, Aničko, neumřeli!") ... konvergují dodnes ("Ježíšmarjá,

já se z vás, děti, picnu, vy zas nevíte, co je to konvergovat.")

 

 

Bylo nebylo. V jednom lineárním prostoru nad tělesem

reálných čísel vznikla náboženská soustava matic tajného řádu n

uctívající charakteristický polynom Fí. Maticí představenou této

sekty byla stará Adjungovaná. Ta záviděla království mocného

Logaritmu, že si skoro všechny funkce spokojeně konvergují, a tak

se rozhodla, že království zničí.

Pamětliva legendy o porážce kruté Derivace věděla, že musí

nejprve zneškodnit Integrál. Ale jak? Začala si pročesávat

algebraické doplňky a vtom jí bleskla diagonálou spásná myšlenka.

"Sestry", promluvila vzrušením tak hlasitě, že některé matice

leknutím provedly i 3 elementární úpravy najednou, "musíme se

zmocnit krásné Konstanty, dcery prince Arcus von Sina a princezny

Sin(x). Vyšleme proměnnou Xí, která vláká Konstantu do

nekonečně-dimenzionálního prostoru!"

Adjungovaná matice by se nejradši Hermitovsky transponovala

jakou měla dobrou náladu. Počítala s tím, že jí pomohou dvojčata

Nekonečnovi. Ty nikdo od sebe nerozeznal, však se lišila jenom

mateřským znamínkem. Navíc bratři Nekonečnovi nikdy králi

neodpustili, že je prohlásil za nevlastní (čísla) a vyhnal za

devatero prvočísel, až na samé konce reálné osy. Adjungovaná

matice dala přivést homogenní soustavu lineárních algebraických

rovnic a poručila jí, aby se vyřešila. Když po chvíli vyšla

proměnná Xí, nechala jí Adjungovaná blížit k Plus Nekonečnu,

který jí ukázalo cestu ke Konstantě.

Mezitím si malá Konstanta nic netušíce nevinně hrála se svou

kamarádkou exponenciální funkcí na divergovanou, když tu najednou

spatřila proměnnou Xí. "Že si mě nepřičteš!", zavolala proměnná

Xí (sčítání byla nejzamilovanějsí operace Konstanty). Důvěřivá

Konstanta si Xí přičítala a přičítala, až se ocitla v okolí

Nekonečna a propadla se do nekonečně-dimenzionálního prostoru.

"Cha, chá", rozléhal se ďábelský smích Adjungované matice

lineárním prostorem, "teď zničíme Integrál!" Když se princ Arcus

dozvěděl, co se stalo, šel se poradit s Integrálem. "Adjungovaná

matice vězní Konstantu", stěžoval si Arcus, "nemohl by ses

pokusit ji vysvobodit?" "Určitě," odpověděl Určitý Integrál

a vydal se na cestu. Jenže když se pokusil Konstantu zaintegrovat

zpátky -ouha!- v nekonečně-dimenzionálním prostoru neměl žádné

meze, a tak integroval a integroval, ale vycházely mu samé

nesmysly.

Zmizením Určitého Integrálu a Konstanty však v království

nastala nerovnováha - ze zatuchlých diferenciálních rovnic začaly

vylézat parciální derivace a vypukla válka. Lomené funkce

propichovaly svými extrémy exponenciální a mocniné nepřátele,

citlivé cyklometrické fňukny totálně zblbly a začaly si vyměňovat

obory hodnot, hyperbola podplatila limitu a dodefinovala se v 0,

odmocniny ze zoufalství zkoušely odmocnit záporná čísla

a proradná parabola emigrovala do množiny komplexních čísel.

Číslu e se všichni posmívali, že je iracionální, a tak zaútočilo

rovnou na krále Logaritma. Ten v roztžitosti, že zapomněl, že je

Uroze... ehm, Přirozený a nebohé číslo e logaritmoval, až z něj

zbyla 1. Tohoto zmatku využila Jordanova matice v kanónickém

tvaru a ostřelovala počátek reálné osy.

Už to vypadalo na zánik království, ale pak naštestí přišla

záchrana. Arcusova teta Věta se na to nemohla dál dívat a vydala

se za Důkazem, který zrovna koketoval se sličnou Matematickou

Indukcí. Popadla ho za implikaci, hrozivě se na něj podívala

a pravila: "Nechť je na celé reálné ose všechno v pořádku!"

Důkaz výrok dokázal, a je to.


Vtipné texty - úvod   © 2004-2014 Emo