Pohádka o sinu

 

Bylo, nebylo

V jednom ztraceném uzavřeném intervalu žil otec Sinus se

svými dvěma dětmi, synem Tangens a dcerou Cotangens. Sinus

pracoval v lese, kam chodil každou periodu kácet polynomy.

Jedou šel dále do lesa a tak vzal děti s sebou. Když přišli

na místo, kde chtěl té periody otec kácet, řekl svým dětem:

"Hezky si tu konvergujte a nezlobte. Večer se pro vás

vrátím." Potom odešel za prací. Děti si vesele konvergovaly

na derivaci, potom na hyperbolu a parabolu a tak podobně

téměř půl periody. Pak dostala Cotangens nápad, že by si

mohli natrhat absolutní členy malých polynomů. Když měly

plné obory hodnot, sedly si děti na starou konstantu a

jedly. Potom si zase konvergovaly a tak pořád dokola. Když

se již perioda chýlila ke konci, všimla si Cotangens, že

polynomy v okolí jsou mnohem většího řádu, než bývají v

okolí jejich intervalu. Strašlivě se lekla a říká:

"Bratříčku, myslím, že jsme zabloudili." Tangens se lekl

ještě víc, a protože byl mladší a bojácnější, dal se do

usedavého pláče, až mu konstanty kanuly po konvexních

částech grafu. Cotangens byla starší a rozumnější a tak ji

ani tato složitá soustava nezaskočila a hned měla řešení, i

když nejednoznačně určené. "Vylez na tamten vysoký polynom,

rozhlédni se po okolí, a uvidíš-li někde inflexi, posuneš

tím směrem absolutní člen toho polynomu, abys směr

nezapomněl. Potom se dáme tím směrem a někam určitě dojdeme.

Tangens se z nalezeného řešení zaradoval a hned udělal, co

mu Cotangens řekla. Vylezl na polynom, rozhlédl se po

K-okol=, v d1lce zahlédl inflexi, utrhl absolutní člen

polynomu a posunul jej směrem k inflexi. Potom slezl a

vydal se se sestrou tím směrem. Byla již úplná tma, když

děti dorazily na interval, který byl k jejich velkému

překvapení složený ze samých chutných nul. Rozhodly se, že

se nají a potom se uvidí. Daly si několik nul a chtělo se

jim spát. "Myslím, že teď už stejně dál nemůžeme", řekla

Cotangens, "měli bychom se vyspat a ráno uvidíme." Obě děti

usnuly, jako když je do vody hodí. Spali dlouho, protože

netušily, že na tomto intervalu je definován strašlivá

nula, která, co najde, to sebou vynásobí. Ráno, když se děti

probudily, chtěly si vzít ještě pár nul, když tu zaslechly

nulu, jak se k nim se strašným rámusem blíží. Děti začaly

utíkat, co jim extrémy stačily. Nula je však stále doháněla.

Když už si myslely, že je také musí vynásobit, když tu náhle

se nula zastavila a nechala je být. Děti se nechápavě

otočily a pochopily. Jak utíkaly, ani si nevšimly, že se

vrátily do svého intervalu a nula tu nebyla definována.

Chvilku sledovaly nulu, jak vzteky sama sebe násobí sama

sebou a potom se radostně rozběhly za tatínkem. Když

přiběhly domů, Sinus je chytil do konkávy a všichni byli

rádi, že to všechno dobře dopadlo.

To je vše, přátelé !

Co, co, co, co, co ?

To, to, to mám přece, přece říct já.

No tak to řekni.

Tádý, tádý, tády dá ...
To je konec ...


Vtipné texty - úvod   © 2004-2014 Emo